Matěje jsme přijali od příbuzného majitele, který se již z důvodu věku a zdravotních potíží nebyl schopen o Matěje dále starat.
Tento psí dědeček byl dle nám poskytnutých informací starý cca 14 let a byl to pěkný oříšek. Matěj na nás první dny již z dálky vrčel a manipulace s ním byla velmi obtížná, neznal také pořádně veterinu a zdravotně na tom již od pohledu nebyl dobře, byl při příjmu v podstatě kost a kůže.
Vstupní prohlídku s ním jsme tak museli urychlit a vyvrcholila překvapivě tím, že Matěj okamžitě putoval na sál, kde mu musel byt proveden urgentní zubní zákrok, protože tlamičku měl v hrozném stavu.
U psího dědečka se rovněž potvrdil Cushingův syndrom a špatná funkce střev.
Následující dny po zubním zákroku jsme Matěje ze všech sil horko těžko tzv. „rozjídali“. Nebylo to pro něj jednoduché, protože zůstal úplně bez zoubků, jazýček měl polovypadlý z tlamičky, svaly měl ochablé a rány po zákroku byly také hluboké.
Po pár dnech ale začal Matěj konečně krásně jíst a zvykal si pomaličku i na nás. Manipulace sice byla stále obtížná a návštěvy veterinární kliniky byly nepříjemné, ale už jsme se k němu mohli doma přiblížit bez jeho hysterické reakce a nechal se dokonce chvilkami i pohladit nebo si vzal pamlsek přímo od nás z ruky. Užíval si procházky na zahrádce a stal se z něj velký gurmán, co papal jen vařené masíčko s přílohami, zbožňoval piškoty a všemožné dobroty.
Matějovi jsme dokázali ulevit od velikých bolestí v tlamičce, vykrmovali jsme ho a psychicky se začal hezky srovnávat, byl uvolněnější a veselejší.
Bohužel tento stav trval jen pár dní a zničehonic začal Matějíček pokašlávat. Nejprve to vypadalo na bronchitidu, která se občas objeví u starých nemocných pejsků po náročném zákroku u zanedbaných zubů. Nasadili jsme tedy léky a věřili, že Matěj bude za pár dní v pořádku. Naneštěstí po pár dnech naopak došlo k prudkému zhoršení jeho stavu a následná vyšetření potvrdila to nejhorší, co mohla. Matějovi plíce byly plné nádorů, také srdíčko nefungovalo správně a Matěj se v podstatě čím dál víc dusil, až by nakonec přestal dýchat úplně. Nebylo tedy jiné cesty a Matějíčka jsme museli nechat odejít za duhový most, aby se dále již netrápil.
Strávil u nás sice jen krátký čas, ale alespoň mohl znovu na konci života poznat lásku, pozornost, kvalitní péči a domácí pohodu.
