Tahle psí dáma se k nám dostala ve svých 18 letech. Babu byla zvyklá žít celoročně venku. Pán, se kterým trávila celý život se dostal do složité životní situace, kdy náročné zaměstnání a stěhování z domku do bytu nedovolovalo se nadále o Babu starat.
U nás se tahle sympaťanda nečekaně zabydlela v kuchyni, užívala si teplo domova a poměrně rychle zapadla do naší smečky, ve které byl už od prvního dne jejím parťakem Barney – i proto si vysloužili titul “manželata”. Nová psí holka ve smečce dodala Barneymu energii do dalších dní a možná i díky Barušce tu s námi byl déle, než to zprvu vypadalo.
Barča byla typický bígl. Temperamentní, chytrý, učenlivý – což znamenalo spoustu zábavných historek, zničených věcí i mnohokrát přerytou zahradu 😁.
První veterinární vyšetření u nás ukázalo, že má Baruška potíže s ledvinami, což znamenalo intenzivní léčbu a hlavně striktní ledvinovou dietu. Co bylo ale horší, byl zvětšující se nádor u zadečku, který jsme nakonec museli nechat odstranit.
Babu si u nás svého psího důchodu a pohody užívala plnými doušky. Byla aktivní a stále ji bavilo poznávat nové věci. Její přítomnost a stále pozitivní nálada nám neskutečně dobíjela baterky, o to hůř jsme zvládali zhoršení jejího zdravotního stavu.
Pravidelné kontroly ukázaly, že se stav ledvin nelepší, ba naopak a to bylo znát i na Barušce. Z pozitivní psí dámy, která ráda trávila čas venku se během několika dnů stala pejskem, který nejraději jen spal a byl posmutnělý. Netrvalo dlouho a v důsledku špatné funkce ledvin se začaly přidávat i problémy se žaludkem a jícnem, Baruška ztrácela chuť k jídlu a to bylo pro nás jasné znamení, nechat ji odejít.
Příběh Barušky byl pro nás výjimečný i v přístupu jejího bývalého majitele. Nesetkáváme se s tím, že by se lidé pravidelně o pejska zajímali, přispívali na jeho péči a jezdili ho navštěvovat. Inu jak se říká, tohle byla výjimka potvrzující pravidlo.
