Abuse jsme jako hodně starého pejska na dožití přijali v pátek před povodněmi z útulku Dogsy, aby nemusel být v deštích v kotci venku, což by mu i vzhledem k jeho zdravotním problémům neprospělo. Albus měl ohromný zánět obou uší (vnější i vnitřní části), který způsobila absolutní lhostejnost jeho předchozích majitelů.
Brumbál, který živořil původně venku měl u nás velikou radost z tepla, sucha, ortopedického pelíšku (měl veliké proleženiny z ležení na tvrdé zemi), kvalitního jídla a ze všeho nejraději miloval mazlení. Ubytoval se v kuchyni.
Hned druhý den jsme s ním však museli urgentně na veterinu, protože mu jedno z oušek začalo krvácet. Tam jsme se dozvěděli velice smutnou informaci od tamního nejlepšího chirurga, že stav uší je ještě mnohem horší než jsme vůbec předpokládali. Navíc, že situace je fakticky neřešitelná, protože vzhledem k věku není pejsek schopen velmi náročné operace odstranění celých obou uší, kterou by potřeboval.
Léčit šel pouze vnější zánět, nikoliv vnitřní. Vybaveni tedy pytlem léků jsme vyrazili zpět domů. Druhý den už byl Albík lepší, ulevilo se mu, užíval si nás i pohodlného bydlení.
Bohužel hned následující den se jeho zdravotní stav rapidně zhoršil, přestaly zabírat i silné léky proti bolesti. Albus byl neklidný, neuvěřitelně bolavý, dezorientovaný a báli jsme se, že si ublíží, protože bolest zjevně překročila veškerou únosnou mez a pejsek z ní začal doslova šílet. V ten moment bohužel už nebyla žádná jiná cesta, než ho nechat odejít.
Jeho výraz po provedení eutanazie mluvil za vše, usmíval se, konečně skončila obrovská bolest, kterou zapříčinili jeho nezodpovědní majitelé, kterým se nechtělo mu prostě kapat uši a v průběhu měsíců se zánět stal natolik extrémním, že mu ukončil předčasně život. Bylo mu 14 let, krom uší však byl zdravý a mohl by tu být s námi ještě roky, nebýt původních majitelů. Takto to byl pouze hezký prodloužený víkend.
