Béďa je čtrnáctiletý psí dědeček, který si zažil již v životě opravdu nepěkné věci. Partner jeho bývalé spolumajitelky se k němu choval špatně a zjevně nešel pro ránu daleko.
Přesto Béďa na lidi nezanevřel, je to nesmírně vděčný, milý a skromný pejsek. Za pusinku, pamlsek, krátkou procházku nebo pohlazení, co je tak normální pro jiné pejsky, by se rozkrájel a nemůže se toho nabažit.
Béďa je povahově nesmírně hodný a vděčný pejsek. Sice se původně velice bál a je velmi citlivý na změny, manipulaci apod., ale i navzdory tomu se u nás velice rychle zabydlel, každý dotek a minutu pozornosti nebo pamlsek si obrovsky užívá, až nám to vhání slzy do očí.
Není se čemu divit, v minulosti údajně partner jeho majitelky nešel pro ránu daleko a on měl mít výraznou averzi a hrůzu z mužů. Ta se u nás neprojevila a má nás rád všechny bez rozdílu, je to takový malý závisláček. Kdo ví co, co všechno si chudáček musel prožít.
Jedno je ale jasné, Béďa má obrovské potíže s pohybovým aparátem. Má extrémně prohnutá záda, občas se mu stáčí zadní nohy směrem dovnitř, bez medikace má bolesti a občas mu pravá horší noha krátkodobě ochrne. I přesto většinu času zvládne dědoušek sám chodit poměrně jistě, dokáže se i rozběhnout a pohyb, byť houpavý a nesouměrný, si opravdu užívá. A právě proto jsme mu nabídli domov u nás v azylu, protože přesně pro také pejsky, staré a chronicky nemocné vyžadující náročnější individuální péči, je určen.
Po klasické vstupní prohlídce tak Béďa již hned po pár dnech absolvoval také CT vyšetření. Mezitím nás ještě stihl vyděsit, kdy pravděpodobně prodělal tzv. infarkt míchy a výrazně se zhoršil. Naštěstí po pár dnech komplikaci doslova rozchodil a k CT vyšetření už došel po vlastních nožkách.
Prohlídka potvrdila špatné ploténky, hned na několika místech, a po konzultaci s veterináři byla nasazena tzv. konzervativní léčba, podávání léků a klidovější režim, kdy jeho stav bude dále pravidelně konzultován. Operace u něj není vhodná z vícero důvodů.
Aktuálně Béďák funguje poměrně dobře. Několikrát za den si jde pod dohledem a jištěním kšíry procházkovat na zahrádku, což ho moc baví. Užívá si také jídlo. Přestože ho musíme přes překážky, schody, povrchové nerovnosti apod., přenášet nebo ho mu dělat oporu při vykonávání potřeby, aby se nepřeklopil do strany nebo dozadu, dokáže Béďa chodit krásně úplně sám a je vidět, že po nasazení léků se mu výrazně ulevilo i od bolesti, vypadá spokojeněji a neváhá již chvilkami zlobit, se štěkotem se domáhat bašty nebo ukázňovat jiné pejsky, s některými se i v azylu kamarádí, ale bezpečně přes ohrádku, aby do něj omylem náhodou některý nenaboural.
Zatím tak funguje již týden nasazená konzervativní léčba dobře.
